Briard - Romiš
Romiš - černý obrovský krasavec byl mým prvním pejskem, kterého jsem vlastnil. Zachránil ho můj táta před utracením, kdy jeho majitelé nezvládali jeho temperamentní, dominantní povahu a viděli to jako jediné řešení. S Romišem od prvního okamžiku jsme si navzájem parádně sedli. Byl to neúnavný rošťák. A když jsem zjistil, že pronásledování motorkářů je jeho velkým koníčkem, tak mě to stálo moře sil, než jsem mu tento zlozvyk vymluvil. Zvládnout, tak velkého psa mi dalo v mých dvanácti letech opravdu zabrat, ale s pomocí rad mého otce jsem to zvládl a Romiš se stal mým ochráncem a zároveň velkým čtyřnohým kamarádem. S Romišem jsme absolvovali i mé první závody v kategorii ZVV1 v Olomouci – Černovíře. Byla to sranda, ale poslední jsme neskončili -:). Za celou dobu, co jsme spolu byli se nestalo, aby na mě zavrčel nebo by jen naznačil nějakou agresivitu a to jsme se spolu nadováděli. Bohužel, co nezkoušel na mě, tak občas zkoušel na mé rodiče. Sem tam si štípl do tátové zadnice J, občas si zavrčel a vše vyvrcholilo, když jeden den při příchodu mamky domů jí nevpustil do domu. Máma musela netrpělivě přešlapovat před domem do doby, než dorazím ze školy. Rodiče se pak rozhodli, že bude lepší najít pro Romiše vhodnější prostředí a tak proti mé vůli putoval do armády, kde věřím, že se svou nebojácnou povahou určitě uspěl….a to jsem ani ve snu netušil, že za pár let budu mít psy v armádě na starosti.
Bylo mi to tenkrát hodně líto, že to tak skončilo, ale mé první zkušenosti s Romišem byly k nezaplacení....!!!
